Dostal ženy do vínku

Poslal mi odkaz na předchozí článek "Táto!". A rád by konzultaci. Tak jo, super, to bude jízda! Jenomže na úvod začal oklikou, ale ta energie záměru už prostě byla dávno cítit. Má kamarádku-nekamarádku, pořád v ní vidí "chudinku", která potřebuje pomoct. A skutečně potřebuje?

Nějaká vědma mu řekla, že ona kamarádka byla v jeho minulém životě jeho dcerou. "A ty do toho taky vidíš?", zněl dotaz. "Ne, já to nevidím, já tě tím provedu." A tak jsme šli "do kina", jak tuto techniku nově (a hezky) nazývám. A v tom kině se děly věci.

Byl tam on a byla tam ona. Ona nebyla jeho dcera, ale manželka. Začali spolu chodit, měli se rádi, rodiny souhlasily – a tak se vzali a založili si rodinu. Měli tři děti. Jen jim do láskyplného vztahu zasáhla válka. On odešel do války a už se nevrátil. Ona vychovala děti – a nikdo neví kdy
a proč, ale zemřela. Zřejmě se utrápila. Válka je svinstvo, každá a vždycky. Nestihli se rozloučit, nestihli si dát o sobě vědět. A tak jsme napravili, co se dalo. On jí řekl, že ji vždycky miloval a je mu líto, jak to celé dopadlo. Chvíli si tam se všemi sám povídal, objímal. Odcházel "z kina" smířen s tím, že co tam mělo a stihlo proběhnout, proběhlo. A taky to tam zůstalo.

No a protože to nevypadalo, že zdrojem, proč pořád chce "zachraňovat" kamarádku ze spárů jejího ožraleckého přítele, ťukli jsme hřebíček na hlavičku – tématem byly jeho dcery
a manželka. Mně to bylo jasné od začátku, on se ošíval 😊

Ano, jako mladý chlap nebyl zrovna manželský ani otcovský ideál. "V kině" jsem se dověděla, že jeho rodiče taky neměli ideální vztah. A tak jsme začali jimi. Jeho rodiče zažili válku, jeho prarodiče jakbysmet. A že to ti lidé neměli jednoduché, to sakra neměli. Vysvětlili jsme jim, že vztah potřebuje úctu a respekt. Bez toho to nikdy nefunguje. Dali jsme jim uznání, že narozdíl od nás, oni žili v nesnadné době a bez informací. Vzdali jsme hold této době, protože zrovna on se narodil do doby, kdy si svůj přístup ke třem ženám svého života mohl urovnat a spravit. Vysvětlit, co se vysvětlit dalo. A hlavně – uvědomit si sebe sama. A slyšet chlapa, který si uvědomil, že se choval jako blbec, že teď už to ví, to je taky silné kafe.

Z rodu a rodiny totiž přejímáme, co vidíme – ne, co nám kdo říká. Pěkně po vzoru – co vidíme, to se naučíme. Často pak nevíme, co a proč jsme se naučili, ale žijeme to celý život a trpíme.

On má příležitost být dcerám k dispozici jinak a líp, respektovat jejich cestu, být tu pro další ženy i své krásné malé vnučky. Ne nadarmo dostal tolik žen do vínku. Ale ten pocit urovnání rodu, ta rodová energie, která se uvolnila a všemi prosakovala, tak to byla paráda!

Bonus navíc – všichni si něco odžili, mají zkušenost z "jedné strany" (to, co prožili). Duše je prostě sběratelka zkušeností. ON v sobě změnil postoj, který se odrazí zákonitě na lidech kolem něj. Konečně mohl uvolnit tu energii, že nebyl dost dobrý. Uvědomil si to. Definitivně se
v rodu rozproudila krásná podporující energie. A i on konečně prožil, jak to chutná, když tu podporu a oporu rodu cítí.

A bez té mizerné zkušenosti bys neměl tu vědomou krásnou zkušenost. Kdybys neprocitl, nikdy bys těm svým holkám nemohl přinést i tu opačnou stranu mince, to zlepšení.

A kamarádka-nekamarádka? Domluvili jsme se, že po dnešku nechá vše plout. Bude sledovat změny – jak ve vztahu k dcerám, tak k dotyčné kamarádce-nekamarádce. My totiž často a rádi "přenášíme" pocity z jedné osoby na druhou. Tam prostě rezonuje energie téhož, jen v jiném těle. Jsem tuze zvědavá, kam se to dostane. Jestli tohle byl správný hřebíček nebo ještě ne...

Ani jsme se nenaděli a prásk – dvě hodiny fuč. Fakt. To se do toho vnoříte a pak to jede. Čas je vedlejší. To, oč tu běží, je klepnout hřebíček na hlavičku a vychutnat si tu úlevu, novinky, informace a prožít si to, co jsme za celý život doposud nestihli….Jo a měl husinu po celém těle.

Děkuji za krásný silný příběh. Detaily nechť zůstanou každému v srdci. Miluju chození do kina 😊