Když jsi v háji

Úplně nejlepší v našich životech je, když se naučíme sledovat své myšlenkové a emoční pochody, programy a reakce a naučíme se s nimi pracovat a řešit si svoje "problémy a bolístky" sami. Sám sobě nejlepším přítelem. Jenže občas to nejde, prostě si do toho, co žijeme, nevidíme a je potřeba si říct o pomoc. 

Vytvořila jsem takový jednoduchý návod, jak se "poprat" s tím, co tě trápí a zkusit si na to najít odpovědi. Ono totiž platí, že když něco vidíme a cítíme zároveň a přemýšlíme o tom, tak se koncentruje energie myšlenek a ty se "samy začnou sypat z rukávu". Čili při vypisování jsme tak soustředění, že to jde skoro samo. 

Zároveň, pokud se na to připravíme, třeba "večer v 6 si sednu a jdu si psát", je koncentrace energie ještě lepší. Na druhou stranu, pokud cítíš, že "ne, teď ne", tak to dodrž. To jsi tím problémem tak pohlcen/a, že bys stejně neviděl/a řešení.

• Co jsi udělal/a špatně? Vypiš ta "špatná rozhodnutí" ale "špatně" je to, co ty sám/sama víš, že bylo špatně. To, kde víš, že to byl krok, který ti přinesl – nejspíš bolavou, zkušenost
• K nim si vypiš, jak bys to řešil/a dneska…. Co bys udělal/a líp
• Přemýšlej, na základě čeho jsi tak jednal/a…co byl ten popud, spouštěč?
• Jak ses u toho / v tom cítil/a?
• Jaké jsou tvoje slabé a silné stránky? Co z toho ti stačí, aby ses posunul/a a co ti chybí, aby ses mohl/a posunout?
• Umíš požádat o pomoc? Pokud ne, proč? Ne vždycky si vystačíme sami, občas potřebujeme něčí pomoc (materiální i duševní). A hlavně – když něco špatně žijeme, tak si do toho nevidíme, některé věci si těžko sami spojíme dohromady.
• Jak moc důvěřuješ sama sobě, že to, co potřebuješ, zvládneš?
• Jak moc si důvěřuješ, abys nedovolil/a cizím lidem vnutit ti myšlenky o tobě, ale aby sis udržel/a svoje pocity/myšlenky?
• Co tě dokáže "rozhodit"? Třeba tak, že jsi úplně mimo sebe, že v tu chvíli až "nevíš, čí jsi", děláš blbosti, chyby, jsi roztržitý/á? Jak moc to s tebou "cvičí"? (vztek, pláč, třasavka, paralýza......) Co se přitom děje?
• A co tě naopak stabilizuje? Co je to, kdy si uvědomíš, že se musíš vrátit do klidu a přemýšlet a cítit jako "ty".. ?
• Které programy si v sobě uvědomuješ? ""Chovám se tak, protože "někdo" dělal "něco" a já to taky tak dělám, i když vím, že je to blbost?""
• Od koho ty programy jsou? (jsem celá máma, jsem celý táta…)
• Umíš si za ty programy, které ti neslouží, najít nové, čisté, které ti vyhovují a cítíš se s nimi skvěle?
• A pokud ti k tomu skáčou další informace, připiš je k tomu.

__________________________________________________________________________

Nastavení vědomého programu

• Umíš si představit, že s poděkováním ty programy vracíš těm, u kterých sis je "převzal/a" a zároveň děkuješ sobě, že sis je užil/a a umíš je nahradit vědomě novými programy?třeba: děkuji ti za to, že ….. (ten program)… a děkuji sobě, že jsem si to prožil/a. Tím pro mě tato zkušenost končí. Vím, že od teď to budu dělat …. (jak)…..

Takhle si totiž nastavíš "vědomý program" to znamená, že víš, proč sis to tak nastavil/a a pokud se vyvineš dál a výš, můžeš si ho zase podle potřeby změnit. Narozdíl od těch nevědomých programů, které tebou cloumají a v podstatě ani nevíš proč, natož jak se jich zbavit.

Věz, že přijde "zkouška". Jakmile si nastavíš nový program, stará situace se ještě zopakuje, dříve nebo později. Je dobré si nový program třeba napsat na papír a mít na očích nebo si vizualizovat situace s novým nastavením. Pracuj na tom. Zkoušej si to. A pokud se stane, že se situace zopakuje a tvá reakce bude úplně jiná - zamysli se nad tím proč a jestli se s tím cítíš dobře. Pokud ano, tohle bude to 100% správné nastavení. Pokud ne, je třeba jít hlouběji.

Skvěle fungují myšlenkové mapy. Doprostřed si napíšeš problém. Kolem něj potom "rozvíjíš myšlenky". Výhodou je, že to je nabité emocemi, všechno to najednou vidíš a vytvoříš si úžasný energetický prostor pro to to vidět, vnímat, vypisovat a nacházet řešení. Je to milionkrát lepší, než nad tím "jen přemýšlet v hlavě", protože ty myšlenky utíkají, plynou
a nepropojují se…. 

Příklad mapy – viz obrázek. Ta mapa může být mnohem líp a hustěji rozepsaná, psávala jsem pidi písmenka, protože ty myšlenky skáčou jedna radost a bylo jich tam hodně. Občas jsem se ale zasekla a dál už to nešlo. Neviděla jsem si do toho jádra problému. Někdy má taky smysl od mapy odejít, nechat to plavat, ony se začnou za chvíli ozývat ty správné myšlenky a kroky…

Věřte mi, že svoji pravdu má každý v sobě. A je jen na nás a o nás, jestli si chceme otevřít "brány" k sobě samým, abychom byli sami sobě nejlepším přítelem, lékařem a léčitelem. 

Líbil se ti návod a mapa? Máš dotazy? Potřebuješ s něčím pomoct? Ozvi se.... 

A pokud si poradíš sám/sama - úplně skvělé! Přeji ti příjemnou práci sám / sama se sebou.

A.