Traumata?
Traumata života vs. Všechno je pro něco dobré
Každý z nás určitě zažil něco, co by mohl a možná i rád, označil jako "trauma". Jako událost
nebo události, které námi cloumají a nedělají nám dobře. A většina z nás má tato traumata
za křivdu, za něco, co je odporné, nechutné, bolavé a chceme se toho co nejdříve zbavit.
Některá traumata už jsou "nezbavitelná", to jsou taková, jimiž žijeme celý svůj dosavadní život
a která máme pocit, že změnit nelze….. Sem patří i tzv. nemoci – čili ne-moci (ne-moc =
nemám moc), inu lze a nelze, podle toho, jak se k tomu postavíme.
Dívat se na všechno lze negativně anebo pozitivně a nebo ….. "středem". Buďto nás to, co prožíváme nebo jsme prožili, totálně zruinuje anebo nám dojde, že se nám náš vlastní život snaží něco sdělit. Obvykle to, co se děje, má své dvě strany – ostatně jako každá mince. Jednostrannou minci jsem ještě neviděla. I kdyby na druhé straně nebyl tisk, beztak ta mince druhou stranu má.
Jak jsem procházela vývojem svého života, hledala si cestu a to "správné", šla jsem cestou
terapií, cestou učení se a cestou konstelací. Po mnoha zkušenostech jsem přišla na to, že
události života není nutné nazývat traumaty a vyčleňovat je ve svém životě jako něco
nepřijatelného, těžkého, hrozného. Jsou to stále události našich životů, se kterými se učíme žít,
učíme se je zvládat, protože tyto události a jim podobné, nás budou doprovázet v životě a
naplnění našeho života s nimi souvisí. Komplikované, že?
Příklady:
- syn nevychází s matkou. Za celý život si nenašli dobrý vztah. Syn se cítí matkou odmítán. Syn
v dospělosti vstoupí do manželství, ale zažívá jedno neúspěšné manželství za druhým, protože
v každém manželství je "opanován" a "spoutáván" svou ženou. Není tedy schopen naplnit
smysl svého života, protože je řízen ženou. Co když ten chabý vztah s matkou, byl informací,
na co si syn má dát pozor? Že je to informace, aby si držel odstup od žen a tím se nenechal
svazovat a naplnil své životní poslání?
- dcera je od raného dětství zneužívána. V pubertálním věku si těžko radí s rozkvětem svého
ženství, protože na druhé straně je zneužívání. Co když lekcí této dívky/ženy bylo umět si
udržet odstup od mužů, protože JE sexuálně přitažlivá, jen si toho sama není vědoma? Co
když to všechno vede k tomu, aby si uvědomila svou cenu?
- dítě v rodině je často ponecháváno o samotě, respektive rodiče mu nevěnují mnoho
pozornosti. Dítě tím strádá, protože kolem sebe vidí jiné příklady a má pocit, že se mu děje
křivda. V dospělosti se bude dítě snažit vynahradit křivdu tím, že si bude vytvářet rodinu, velmi
blízké vztahy právě proto, aby zažilo, co v dětství nemělo. A později se ukáže, že by chtělo
třeba pracovat na nějakém projektu, ale přitom se bojí odvázat a žít "svůj příběh", protože je
zase svázán s rodinou…..
Mnohé události označujeme za tragické (například smrt), traumatické – a nutno dodat, že na
"prožívání traumat" jsme si téměř zvykli a kdo má větší trauma, je větší král. Mnohé události
označujeme za negativní a špatné jen proto, že je tak někdo začal nazývat. Jenomže život
zkrátka je barvitý a každá duše – každý jedinec, má své vlastní naplnění, za nímž si musí jít.
Co nám život říká? To je největší učební lekcí každého jedince – poznávání sebe sama
a odhalování pravd, které nám sděluje…. každý je ten jediný, kdo má právo svůj vlastní život řídit.
Cestu ke svému životu, uši na jeho poslouchání, oči na jeho vidění a intuici na jeho vnímání
v sobě musí být ochoten probudit každý sám. Kdo ne, ten hledá někoho, kdo to udělá za něj.
Pak ten dotyčný nikdy nebude žít svůj život, ale životy těch druhých.